Sobota, 17 Listopad 2018
 
 
Oetz 2015
Autor: Jaroslav Verner   

Je zajímavé, jak může být počasí ve stejnou roční dobu rozdílné. Zatímco loni jsme si při tradičním sokolském setkání v Oetzu užívali vskutku letního sluníčka, které hřálo natolik, že se mohli v Piburgském jezeře koupat nejen otužilci, letos jsme byli rádi, že nám v Oezu na svatodušní svátky alespoň nesněžilo… Naštěstí mělo počasí stoupající tendenci, a tak po vysloveně deštivé a chladné sobotě se následující dva dny dalo již více podnikat a z fotografií je vidět, že občas vykouklo i sluníčko, aby se zájmem shora sledovalo naše sokolské dění.

I přes deštivé počasí se v sobotu odpoledne zahájil na rozmoklé louce volejbalový turnaj a večer na chvíli vzplál i malý ohýnek, ale posezení u táboráku se muselo brzy uchýlit pod stanové přístřešky, kde táborový oheň nahradil stolní gril, na němž opečené buřty také chutnaly. A kytary a zpěv celkem úspěšně přehlušily intenzivní bubnování kapek na stříšku.

Střílení z kušeNedělní program zahájila schůze ZOS, ale souběžně s ní se již na louce rozběhly sportovní soutěže – tradiční (volejbal, běh kolem jezera) i trochu nezvyklé (např. sedmiboj skládající se z takových disciplín, jako bylo chytání dřevěného koně do lasa nebo střílení z kuše, což byly činnosti, které si mnozí z nás vyzkoušeli poprvé v životě, ale o to větší radost byla, když se zadařilo). A samozřejmě nechyběly ani soutěže pro ty nejmenší, které organizovala sestra Jana Vaňková z pořádající Švýcarské župy, a v nichž se dobře umístily i „naše děti“. Ve volejbalovém turnaji jsme hráli se střídavým úspěchem, moc bodů nás dokonce nedělilo od vítězství nad favoritem z Vídně, ale nakonec jsme skončili až na pátém místě (za Vídní, Zábřehem, vídeňským rodinným družstvem „Rodinka“ a švýcarskou kombinací LuWi, ale před posledním Luzernem). V běhu kolem jezera nám udělala radost Verča, která byla mezi ženami stříbrná, a Standa, který do cíle doběhl jako třetí muž. Večer nám sv. Petr již dopřál posezení a opékání buřtů u opravdového táboráku, k němuž nám přijeli zahrát Vycpálkovci – jako takový předkrm k jejich pondělnímu vystoupení.

České čtení v kosteleI přes onemocnění pátera Švehly se každoroční bohoslužba za Dr. Miroslava Tyrše na svatodušní pondělí konala - díky ochotě místního faráře, který nás sokoly „integroval“ do své normální mše pro místní farníky. Nutno říci, že ti byli v kostele v menšině a ze zadních lavic se zájmem pozorovali pro ně nezvyklé dění u oltáře a naslouchali té cizí řeči, která ve vstupních písních, ve druhém čtení i při přímluvách zazněla. Pro to, aby se tak mohlo stát, jsme museli trochu improvizovat – přímluvy jsme vymýšlePrapory u pomníčkuli večer u táboráku a vhodný text českého čtení hledal autor tohoto článku se svou ženou o půlnoci na hotelovém pokoji na internetu. Ale vše nakonec dobře dopadlo, stejně tak jako pěvecké a taneční vystoupení folklorních souborů Vycpálkovci a Rozmarýn, které se kvůli vrtošivému počasí pro jistotu uskutečnilo pod střechou školní auly. A potom již jen následoval slavnostní průvod se sokolskými prapory k Tyršovu pomníčku na břehu říčky Ache, hymna a položení květin a závěrečné NAZDAR, než jsme se rozjeli do svých domovů.

Velký dík patří Švýcarské župě, která 42. sokolské setkání v Oetzu i přes nepřízeň počasí výborně zorganizovala a naší mnichovské jednotě tak nasadila pro příští rok vysokou laťku.

(Jaroslav Verner, jednatel TV Sokol München)

U jezera