Čeština (Česká republika)Deutsch (DE-CH-AT)
Home :: Sport :: Sokol Cup München :: Sokol Cup 2015
Pondělí, 19 Únor 2018
 
 
Sokol Cup 2015
Autor: Jaroslav Verner   

Všichni

V sobotu 3. října se nám podařilo po několikaleté přestávce uspořádat mezinárodní volejbalový turnaj Sokol Cup München. Hlavní překážku z minulých let, totiž ubytování zahraničních účastníků v době Oktoberfestu, kdy jsou hotely a penzióny v Mnichově předražené, a přesto beznadějně vyprodané, nám pomohl vyřešit pan Ondřej Černý, ředitel Českého centra, a naše členka Janka Hutníková, která se ve svém bytě postarala o nocleh sokolských sester ze Švýcarska. Manželé Bachmannovi, rovněž ze Švýcarska, vyřešili nocleh po svém – přijeli na turnaj „na otočku“ až v sobotu (...).

Než však naši hosté v pátek večer přijeli (sportovci ze Zábřehu se značným zpožděním, protože se jejich vlak srazil s dodávkou), museli jsme volejbalový turnaj i vše kolem něj organizačně připravit. V posledním týdnu před turnajovou sobotou se organizační tým sešel dokonce dvakrát - abychom si rozdělili úkoly, napsali nákupní seznamy a doladili všechny organizační náležitosti. Slavnostní zahájeníVrchní velení převzal starosta Zdeněk Hanzl, který se pak staral i o účastníky v Českém centru. Hlavní nákupy obstaral se svou dodávkou Standa Hluchník, zatímco Tomáš Mrtvý odpovídal za vlastní herní průběh turnaje. Občerstvení měli na starosti Marie a Vašek Jirouskovi, Alenka a Jenda Trunčíkovi a Janka Hutníková (osvědčený základ občerstvení tvořily párky, ale k nim Marie Jirousková ještě vykouzlila svou pověstnou domácí obazdu, Ivanka Najšlová se vyznamenala dýňovou polévkou a Marie Popeláková s Kamilou Vidímovou napekly výborné koláče). Jarda Verner z titulu své funkce „správce pokladu“ vybíral u vchodu od účastníků turnaje startovné, v jehož ceně bylo krásné modré tričko s emblémem letošního turnaje (trička nechal zhotovit Tomáš Mrtvý) a také poukázka na jedno jídlo a pití (půvabné poukázky vytiskla Kamila Vidímová). Kromě toho dostal Jarda Verner za úkol napsat tento článek, a proto se již v průběhu turnaje staral i o fotodokumentaci, aby svůj text mohl obohatit o pěkné obrázky, které většinou vypoví o celém dění více než tisíce slov. A tak by se dalo ve výčtu zásluh dále pokračovat, nemluvě o všech pomocnících, kteří v den turnaje zaskočili, kde bylo zrovna třeba, přinášeli věci z auta, připravili obě hřiště na hraní, vyzdobili halu a na závěr zase pomohli s celkovým úklidem.

V sobotu jsme se sešli v hale už v 8 hodin ráno, abychom to všechno stačili připravit a náš sokolský starosta mohl turnaj včas slavnostně zahájit. Na zahájení jsme přizvali i čestné hosty z Generálního konzulátu ČR v Mnichově. Pan generální konzul Čoupek se musel bohužel omluvit, protože v ten den musel do Berlína, ale do tělocvičny se přišla podívat jeho manželka a v uvítací řeči ho zastoupila paní konzulka Holinková. Sportovnímu duchu turnaje a dobrému průběhu bez zranění požehnal i náš český farář Slávek Vyrovnané skóreŠvehla.

Po slavnostním zahájení seznámil Tomáš Mrtvý účastníky s pravidly turnaje a jejich rozdělením do družstev, které provedl společně s Petrem Hoškem ze Zábřehu podle (většinou známé) hráčské úrovně jednotlivých hráčů a hráček tak, aby vznikly přibližně stejně silné týmy, které by slibovaly napínavý průběh všech zápasů a radost ze hry pro všechny účastníky. Těch bylo nakonec 32, a proto se vytvořilo 5 smíšených družstev s tím, že ve dvou z nich se po jednom hráči střídalo. Hrálo se systémem „každý s každým“ na dva vítězné sety (do 21 bodů, ale s minimálním dvoubodovým konečným rozdílem), přičemž případný třetí, rozhodující set se pak hrál jen do 15. Že byla hráčská úroveň všech družstev celkem vyrovnaná, dokládá i fakt, že se v plné polovině zápasů třetí set hrál a často i ten skončil těsným rozdílem (viz výsledková tabulka).Vítězné družstvo Zápasy probíhaly souběžně na dvou hřištích, přičemž k hlavnímu sudímu v osobě Petra Hoška, který sám volejbal nehrál, postavilo dalšího rozhodčího ono páté družstvo, které zrovna nebylo na hřišti.

Po třetím kole odehraných zápasů jsme udělali pro všechny účastníky velkou přestávku, aby si mohli v klidu vychutnat zasloužený oběd a vypít osvěžující mok, ať už s pěnou, nebo bez ní. Ten den nám přálo i počasí, sluníčko příjemně hřálo, a tak jsme mohli rozložit stoly a lavice i venku a jen tak v tričkách, jak jsme přišli z haly, načerpat na sluníčku nové síly na závěrečné boje. V těch bylo nakonec nejúspěšnější družstvo kapitána Ládi Janků, který za tento úspěch vděčí z velké části výborným hráčkám, z nichž Katka Chudobová získala i žluté tričko nejlepší hráčky turnaje. Stříbro vybojoval se svým týmem Marek Šebesta, který si oblékl žluté tričko zase v mužské kategorii, a konečně bronzová medaile připadla družstvu Víti Jančíka, které po debaklu v úvodním zápase úspěšně posílil i navzdory antibiotikům Tomáš Mrtvý (podrobné výsledky turnaje zde). Cenami pro vítěze byla, jak se na správný „Oktoberfestový“ turnaj sluší,Vítězové zvláštních ocenění dárková balení stejnojmenného piva a zlatí finalisté navíc dostali na krk slušivé perníkové medaile. Kromě ocenění nejlepších hráčů turnaje žlutými tričky byla ještě zvolena a červeným tričkem oděna Miss turnaje (Pavlína Šebestová, v mužské kategorii pak Libor Pohořelský). A konečně zeleným tričkem byla ověnčena (diplomaticky řečeno) hráčka s nejdelšími životními zkušenostmi (Majka Cron).

Kromě vlastního volejbalového turnaje byl cílem většiny účastníků pochopitelně i Oktoberfest, a proto jsme se tam hned po vyhlášení výsledků a úklidu haly společně vypravili. Bohužel sobotní večer bývá počtem návštěvníků vždy nejkritičtější, a když se k tomu ještě přidá nádherné počasí, není téměř možné najít volné místečko, zvláště ne pro tak početnou výpravu. A tak se v sobotu večer uchytly na Oktoberfestu jen malé skupinky, včetně autora tohoto textu, jenž se nejdříve stal jednočlennou skupinkou, když se i přes snaživé svolávací pískání bratra starosty zbytku výpravy najednou v davu ztratil, ale později byla jeho skupinka posílena o Marii Popelákovou a její pražskou sestřenici Janu, které mezitím dorazily z domova, a všichni pak dokonce ve stejném pivním stanu náhodou narazili na skupinku Katky Chudobové. Zbývající členové výpravy si ten večer zašli do „normální“ hospody a návštěvu Oktoberfestu si bohatě vynahradili před odjezdem v neděli dopoledne, kdy bez problémů dostali celý stůl ve stanu Spaten.Oktoberfest

A tak nakonec všechno dobře dopadlo a myslím, že se všichni účastníci vraceli do svých domovů spokojeni a plni hezkých zážitků. Chtěl bych proto poděkovat opravdu všem, kteří se na nezbytné organizační přípravě a úspěšném průběhu turnaje podíleli – bez ohledu na to, zda byli v úvodu tohoto článku jmenováni, nebo ne. Poděkování samozřejmě patří i všem účastníkům za jejich sportovní výkony i přátelskou atmosféru, kterou zde vytvořili, a těm zahraničním i za to, že podnikli takovou dalekou cestu, aby se našeho turnaje zúčastnili, a nemuseli jsme tudíž hrát jen sami se sebou. Panu Ondřeji Černému, řediteli Českého centra v Mnichově, bych chtěl ještě jednou vyjádřit velký dík za to, že nám „vytrhl velký trn z paty“ svou pomocí při ubytování přespolních sokolů.

Budeme se tedy těšit na Sokol Cup München 2018 – s ostatními účastníky jsme se totiž dohodli, že turnaj v Mnichově nebudeme na začátku podzimu pořádat každý rok, ale budeme se s turnajovou organizací i účastí střídat – příští rok pojedeme do Zábřehu a v roce 2017 se snad všichni zúčastníme každoročního volejbalového turnaje v Lucernu.


Jaroslav Verner, říjen 2015