O zážitky ze své první mikulášské zábavy v Mnichově se s námi podělil náš sokolský nováček Bernard Okamura:

I letos se v předvečer sv. Mikuláše konala tato pro mnichovské sokoly významná událost.

Sám jsem byl, jakožto čerstvý přistěhovalec, na akci velice zvědav, také proto, že téma „Mikulášská“ rezonovalo v sokolských i krajanských řadách v podstatě od začátku mého pobytu.

Již přípravy, které začaly v pondělí poradou v salonku naši oblíbené hospody, kam chodíváme po volejbale na orosenou sklenici poctivého plzeňského piva, vzhledem k pečlivosti a preciznosti, se kterou byly vedeny, dávaly nápovědu, o jak důležitou akci se jedná. Zatímco mužská část živě diskutovala o tom, budou-li dva sudy piva stačit a kdo si vezme na starost výčep, ta ženská usilovně řešila, kdo připraví kterou pomazánku na chléb a kdo co upeče. Jeden sokol měl dokonce osvícený nápad, že využije kulinářských schopností své v Mnichově právě se nacházející tchyně, kterýžto nápad se pak realizoval výbornou bramboračkou.

V osudný den pak bylo nutné zušlechtit prostory Českého centra. To se tudíž již nějakou tu hodinu před oficiálním začátkem stalo rejdištěm statných sokolů, nosících stoly a židle, i čiperných sokolek, usilovně připravujících občerstvení či využívajících svého přirozeného estetického cítění při přípravě výzdoby. I funkci výčepu bylo nutno řádně ověřit a chuť piva vyzkoušet, proto bylo naraženo s dostatečným předstihem, aby se nevyskytla žádná nečekaná potíž. Nicméně čas ubíhal, a tak, zatímco kytarista ladil poslední strunu, sokolů a sokolek postupně přibývalo, až byl sál docela zaplněn a zábava mohla propuknout.

Mikuláš zahájil moudrým a vlídným slovem, andělé zářili na celé kolo, čert zahrozil a kapela spustila první píseň. Zatímco andělé po parketu vznešeně létali, čert tančil divoce, jako by se ani nebál toho, že by si mohl přišlápnout ocas nebo o něj zakopnout, čímž by se z hrůzného pekelníka stal zesměšněným chudákem.

Příležitostí k tanci i k rozhovoru bylo požehnaně. Komu pobyt na parketu sebral energii, mohl ji doplnit s pomocí výborných dobrot, a komu kvůli hovoru vyschlo v hrdle, mohl je kdykoli svlažit nejen pivem, ale i svařeným vínem či výborným, leč silným šnapsem otevřeným na počest nejmladšího sokola.

Inspiraci k rozšíření tanečního repertoáru nabídlo předtančení, velice profesionálně a precizně provedené slovenským tanečním mistrem a jeho německou taneční partnerkou.

Promluvili i pan farář, čestný starosta sokola a paní konzulka.

Únavy přibývalo, kognitivních schopností ubývalo stejně jako jídla i dobrého točeného piva, a tak řady účastníků postupně řídly a řídly. Snad každý odcházel spokojen, povzbuzen radostnými rozhovory a zmožen tancem. Někteří se vrátili domů v hodinách ranních, někdo dokonce až odpoledne. Nikdo však nebyl čertem odnesen do pekla, což budiž důkazem toho, že společenství sokolské v Mnichově je společenstvím skutečně hodných lidí dobré vůle.

České centrum se zahalilo do tmy a bude odpočívat, než uplyne další rok a nastane den, kdy mnichovské krajany opět přijde osobně pozdravit Mikuláš, aby zahájil zábavu, která právě kvůli tomu, že se koná pouze jednou za rok, je sice tradicí, nikoli však rutinou, a snad proto ji každý sokol, ať Čech nebo Slovák, má tolik rád.

Nezbývá než poděkovat všem, kteří nám tento krásný zážitek umožnili, sokolům, hudebníkům, Českému centru, Generálnímu konzulátu ČR v Mnichově…Ale i Mikulášovi a andělům a v neposlední řadě také čertovi, který jakkoli vypadal hrozivě, svou zlou stránku téměř potlačil.

Všichni se již těší na příští ročník. Já zřejmě v Mnichově nebudu, nicméně kdyby mě sem náhodou vítr zavál, tak vím, kde tento večer strávit zaručeně příjemným způsobem ve společnosti dobrých lidí.

(Bernard Okamura, prosinec 2015)

[Fotogalerie]