Highlight sokolského roku 2008 byl bezpochyby náš výlet do stotisícové metropole českého severu - Liberce. Město se vyznačuje mimo jiné tím, že je rodištěm našeho místostarosty Zdeňka. A ten je na své rodné město velice pyšný, takže si zamanul nám je ukázat. To jsme s radostí přivítali, a tak jsme se 4.července vydali na cestu.

Dobrodružství začalo už při příjezdu do Liberce. Někteří účastníci zájezdu spoléhali při hledání „Hotelu U jezírka“, kde jsme byli ubytováni, na své vybavení moderní technikou. Ale navigace však jednu z hlavních a nejdelších ulic Liberce neznala. Tato skutečnost vedla v dotyčných vozech mezi manželskými páry k diskuzím o možnostech moderní techniky a o individuálních schopnostech jejího praktického využití.

 

Hotel nakonec všichni našli a po rychlém ubytování spěchali k budově liberecké radnice. Před radnicí naši skupinku jedna ochotna mladá maminka vyfotila, takže na obrázku je vyjímečně vidět i náš dvorní fotograf Jarda.

 

 

Martina po krátké nepozornosti zjistila, že ztratila sokolskou šálku, ale ta už nebyla k nalezení, a tak jsme se ubírali do nitra radnice, kde byla naše mnichovská delegace mile přivítána zaměstnankyní radnice paní Charyparovou.

 

Po oficiálním uvítání náměstkem primátora města Liberce panem Šírem v obřadní síni, zdravicích, výměně dárků a prohlídce reprezentačních prostor jsme při přípitku setrvali v přátelském povídání. Na konec naší návštěvy jsme ještě směli vyšplhat na radniční věž a byli odměněni překrásnou vyhlídkou na město a okolní Jizerské hory. Večer jsme strávili při dobré náladě v restauraci „Svijanská“, kde si hosté mohou pomocí „žiraf“ čepovat pivo sami přímo u stolu, což se setkalo u bratrů s velkým ohlasem.

Následujícího dne jsme se vydali do města, abychom si prohlédli známé Divadlo F.X.Šaldy a jiné stavební památky. Většina staveb současného středu Liberce, dnes tak typických pro toto město, vznikla na rozhraní 19. a  20. století v novorenesančním a klasicistickém stylu a svědčí o tehdejším bohatství tohoto města.

Po této prohlídce jsme se tramvají dopravili do Hanychova  pod Ještědem a vyjeli lanovkou na ještědský vrchol.

Pro zajímavost – na svahu Ještědu byla v roce 1909 postavena sáňkařská dráha, která se stala 1914 dějištěm vůbec prvního ME v jízdě na saních. Na tuto tradici navazuje 2009 MS v klasickém lyžování.

Bohužel nám počasí nepřálo. Začalo pršet, a tak z očekávané vyhlídky na krásy Jizerských hor sešlo.

Proto jsme se po posezení v horské restauraci navrátili do města a opět tramvají se přesunuli do Vratislavic, rodného místa Ferdinanda Porsche. Zhlédli jsme jeho rodný dům a vyhledali tamější automobilové muzeum, jehož exponáty a historie zaujaly především pánskou část výpravy.

Večer jsme zažili i jednu nepříjemnou situaci, kdy jsme byli konfrontováni s naprostou neschopností a diletantským jednáním námi přivolaných příslušníků státní policie. Zcela nové zkušenosti pro lidi žijící v pohodovém prostředí bavorské metropole, kde příslušníci policie jsou občanům „přítelem a pomocníkem“. Proto bychom přáli naší staré vlasti do budoucna dobře vyškolenou a fungující exekutivu, která je pilířem demokracie a která by mohla být obyvatelstvu vzorem v chování a jednání.

Ale zato v neděli nám při návštěvě zoologické zahrady opičák Olda připravil nejveselejší chvíle našeho zájezdu. Dnes už se nedá přesně zjistit, kdo si ve vzájemném laškování a předvádění začal, jestli to byli mnichovští sokolové a nebo zmíněný opičák. Ale zážitek to byl opravdu jedinečný. A to i pro nás, ostřílené aktéry pondělních volejbalových  klání, která jsou na nepředstavitelně komické situace vskutku bohatá.

Ale každá legrace někdy končí, a tak jsme si zabalili zavazadla a odjeli do poutního místa Hejnic, abychom si prohlédli skvost Jizerských hor - Baziliku Navštívení Panny Marie s přilehlým klášterem. Strastiplný osud kostela i kláštera během komunistické vlády ukončil litoměřický kněz Dr.Miloš Raban (přítel našeho p.faráře Švehly), který se po sametové revoluci vrátil z Německa do Čech. Díky neúnavnému úsilí se mu podařilo navrátit kostel jeho účelu a vybudovat Mezinárodní Centrum Duchovní Obnovy, jehož je ředitelem. Vzpomínáme na dobrý oběd v nově zrenovovaných prostorách kláštera, který jsme si nechali chutnat v jeho milé společnosti, a přejeme mu v jeho konání i osobním životě vše nejlepší.

 

V Hejnicích jsme se rozloučili a vydali na cestu domů. Bylo toho k vidění hodně a zážitků moc. Ale zhlédnout všechno jsme samozřejmě nemohli. Tak snad zase někdy příště… Já se každopádně těším na návštěvu unikátní liberecké neorokokové kavárny „Pošta“. Tu mám totiž slíbenou!

 

Děkujeme Zdeňkovi za výbornou organizaci celého zájezdu (u nás má za 1+) a těšíme se na další společný výlet.

[Fotogalerie]