Muzeum hraček

Na začátku bylo několik Ivanových slov o tom, jak všechno začalo, sklenička Becherovky na uvítanou a naše zvědavé očekáváni. Stojíme v Muzeu hraček, okolo nás se protahují turisté s fotoaparáty a děti lepí nosy na vitríny. Kam oko dohlédne, všude jsou hračky. Panenky s hlavami z porcelánu i vosku a jejich krásně zařízené pokojíčky, plechové vláčky, modely domů, aut a letadel, plyšoví medvídci - hračky, se kterými si za posledních stopadesát let hrály stovky dětí. Teď tu sedí pěkně upravené a vymydlené, pyšně se tváři ve svých skleněných vitrínách a člověku se chce zeptat, kolikrát už slyšely větu "Jé, to jsem měl taky!", po které následuje témeř neslyšné "Kde ono to vlastně zůstalo?" To jsou otázky, které asi proběhnou hlavou každému, kdo objeví v tom krásně sentimentálním seskupení i něco ze svého dětství.
S tím jsem si přeci hrála, že jsem si to neschovala, mohla jsem mít zaklad.... Musí být krásný pocit, jit do bývalého purkrabství Pražského hradu jako domů, mezi opatrované a obdivované hračky, pozorovat nadšené děti a spokojeně se usmívající rodiče....
Tak zase zpátky na zem, to, že jsem měla medvídka se stokrát přišívaným uchem, je bohužel na základ pro muzeum málo, to je mi s Ivanovým vyprávěním       o aukcích a témeř detektivních pátracích akcích po nových exponátech, čím dal jasnější. Vykuleně koukám na Ivana, který vypráví o hračce, o kterou měla ohromný zájem Grace Kelly, její sekretář pravidelně psal Steigerovým a pokoušel se ji pro ni získat. Dívám se zblízka, o co že měla krásná kněžna takový zájem a vidím malého, plechového cyklistu s velkým osudem.
Procházíme muzeem, pod námi je Zlatá ulička plná turistů, okolo nás knoflíková očička a hračky na klíček, ukazujeme si, co ten druhý přehlédl a žasneme.V horním patře nám vyrazila dech ohromná expozice panenek Barbie. Tahle nohatá kráska, sen všech holčiček, je tu k vidění ve všech možných rolích. Jako letuška, vysokoškolačka v univerzitní uniformě, dokonce s kamarádkou, jejíž jméno jsem hned zapomněla. Je tu i Barbie oddaný přítel Ken, dokonce Jarda Jágr a Spice Girls patři do rodiny téhle milované i zavrhované blonďaté panenky. Eva a Ivan umějí o svých hračkách krásně vyprávět, je moc příjemné, když je někdo tak zaujatý svým dílem. Jsou-li tím dílem navíc hračky, věci každému člověku milé, je to o to příjemnější.
Myslím, že můžu říci ještě jednou a za všechny - Evo a Ivane, děkujeme za krásný den na Pražském hradě.