Čeština (Česká republika)Deutsch (DE-CH-AT)
Home :: Ze života jednoty :: Společné výlety :: Chouzavá 2007
Pátek, 14 Prosinec 2018
 
 
Chouzavá 2007
Autor: Katka Shejbalová   

Kulturní, společenský, sportovní a kulinářský víkend v Chouzavé
aneb
„Starostův čuník 2007“

„Sraz je na Svaté Hoře,“ volal na nás starosta Jenda Trunčík, když nás zval na již tradiční setkání v Chouzavé u Mníšku pod Brdy, kde má se svou ženou Alenkou své české „venkovské“ sídlo. Ti, kteří u nich byli již minule či o této akci alespoň slyšeli, moc dobře věděli, co taková návštěva u starosty znamená, a tak nebylo divu, že lákavá představa chutné prasečí pečínky a výborného pití a hlavně příslib dobré nálady s prima partou lidí přilákaly z Mnichova početnou skupinu sester a bratrů, z nichž pak mnohý musel na křižovatce za Mníškem svádět vnitřní boj, aby teď ještě nestočil volant směrem k hlavnímu dějišti, kde se již od božího rána otáčel na rožni parádní pašík, nýbrž opravdu dojel až na smluvené místo srazu.

Jenda to měl totiž velmi dobře promyšlené. Zatímco se připravovalo selátko pro naše žaludky, dostávalo se nám zatím hodnotné stravy pro naše duše. Celý program jsme zahájili prohlidkou Svaté Hory, poutního místa u Příbrami. Psala se sobota 7.7.2007, a tak se díky šťastným sedmičkám střídala v kostele Panny Marie jedna svatba za druhou. Po prohlídce celého nádherného barokního areálu jsme se vydali k dalšímu cíli našeho kulturního programu - k romantickému venkovskému sídlu „Strž“ spisovatele Karla Čapka, které se nalézá u Staré Huti nedaleko Dobříše. Ve vile se dnes nachází muzeum, jež dává návštěvníkům možnost nahlédnout do života nejen tohoto velkého českého umělce, ale i jeho ženy, herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové. V podkroví nyní najdeme i expozici věnovanou novináři a spisovateli Ferdinandu Peroutkovi, který jako Čapkův přítel na „Strži“ také často pobýval. Stejně jako na Svaté Hoře, tak i tady jsme si vyslechli velmi zajímavý výklad místní průvodkyně, který byl o to přesvědčivější, že jsme z něj vedle značné dávky profesionality vycítili i její silný osobní zájem o život a dílo tohoto jedinečného člověka.

Okolo druhé hodiny odpolední jsme se všichni začali sjíždět do Chouzavé. Pozdravili jsme se s těmi, kteří - byť s dobře připravenou omluvenkou - naši „kulturní předehru“ nestihli, a společně jsme zahájili hlavní akci dne slavnostním sokolským nástupem a přípitkem výbornou domácí slivovičkou. Pan řezník naporcoval selátko, nakrájel chleba, připravil okurky, křen a hořčici a hody mohly začít. Sedělo se na lavicích u dlouhých stolů rozestavěných po zahradě, všem na čerstvém vzduchu náramně chutnalo a všichni se přitom i dobře bavili. Byl krásný slunečný den, který lákal nejen k návštěvě podzemního sklípku s různými poklady ve formě chlazených nápojů, ale přímo vybízel i k dobré náladě a budil síly k dalším aktivitám. To by ani nebyli Sokolové z Mnichova, kdyby se po pěkném posezení nevrhli do přípravy „polního“ volejbalového hřiště. A už se smečovalo a bagrovalo. Každý podle svých sil a možností, ale vždy se stoprocentním nasazením. No a jaké by to bylo setkání, kdyby se na něm nezpívalo? A tak jsme tento velmi vydařený a programově pestrobarevný den zakončili u táboráku společným zpěvem za doprovodu kytar a vyprávěním historek až do pozdniho večera. A pro ty, kteří vydrželi až do konce, měl Jarda Verner malé překvapení v podobě půlnoční chvilky poezie, což byl u plápolajícího ohně a pod letní noční oblohou plnou hvězd také velmi působivý zážitek.

Byl to prostě den, na který se nezapomíná. Den, za jehož perfektní přípravu a provedení, vedené srdcem a přátelským duchem, vděčíme především našemu milému starostskému páru.

Alenko a Jendo, moc Vám za vše děkujeme a těšíme se na další krásná setkání s Vámi!!!

[Fotogalerie]