Přestože jsme loni oslavili 50. výročí sokolských setkání v Oetzu (1974 – 2024), byl i letošní sraz ve znamení padesátky - v malebném tyrolském městečku Oetz, v němž zemřel zakladatel Sokola Dr. Miroslav Tyrš, se totiž sokolové sešli letos popadesáté (nápověda pro hloubavé matematiky, kterým se to s těmi padesátkami úplně nezdá: v historii srazů se musely dva kvůli pandemii covidu zrušit). Jubilejní 50. sokolské setkání o svatodušním víkendu 7. – 9. června 2025 organizovala Sokolská župa Rakouská. Při slavnostním zahájení jubilejního srazu jsme poblahopřáli ještě dalšímu jubilantovi, vlastně jubilantce – Aničce Hoškové ze Zábřeha. Zatímco náš loňský jubilant Standa Hluchník měl stejně jako náš výroční sraz „abrahámoviny“, letos slavila Anička jiné kulaté narozeniny než padesáté.
Zpočátku nám počasí moc nepřálo – tradiční volejbalový turnaj byl v sobotu odpoledne trochu rušen dešťovými přeháňkami, které později přešly v trvalý déšť. Ten naštěstí večer ustal, takže sobotní opékání buřtů bylo zachráněno. Náležitě posilněni jsme pak zhlédli prezentaci br. Reného Seligera z pořádající župy k padesátileté historii sokolských setkání v Oetzu. A jak je jejich dobrým zvykem, hned po skončení promítání nás vídeňští pořadatelé sokolským kvízem přezkoušeli, jak jsme při prezentaci dávali pozor a jak dobře si pamatujeme některé údaje z historie našich sokolských srazů a z historie Sokola vůbec.
V neděli dopoledne se funkcionáři odebrali na schůzi ZOS, zatímco na louce pokračovalo sportovní zápolení: volejbalový turnaj, přespolní běh, lukostřelba, vrh koulí a samozřejmě i soutěže pro ty nejmenší. V podvečer oprášili Vídeňáci disciplínu, která se již provozovala na prvním setkání v roce 1974 – přetahování lanem. A jak si vedli mnichovští sokolové při večerním vyhlašování výsledků? Vůbec ne špatně. Velmi často bylo vyvoláváno jméno Hluchník, čímž tato mnichovská rodina 
napodobila dřívější medailové úspěchy známé rodiny Egli, která se letošního srazu zúčastnit nemohla. Nejmladší Leo byl na konci ověšen medailemi jako vánoční stromeček, jeho sestřička Lenka a maminka Ivanka získaly zlato v lukostřelbě, což být Standou bych vůbec nebral na lehkou váhu. Ivanka navíc jako kapitánka dovedla první mnichovský volejbalový tým k zisku poháru za krásné 3. místo (před pořádající Vídní!). Druhý nasazený mnichovský tým, jehož vedení připadlo nějakým nedopatřením autorovi tohoto článku, již tak úspěšný nebyl a v celkovém hodnocení se umístil až na sedmé příčce. Nutno si však přiznat, že úplně poslední neskončil jen díky tomu, že osmý tým musel předčasně opustit turnaj a vrátit se domů na Slovensko. Volejbalový turnaj vyhráli jako loni borci ze Sokola Jinonice (před Sokolem Zábřeh). Asi největšího úspěchu pro Mnichov dosáhli naši siláci a silačky při přetahování lanem, kdy si zaslouženě k sobě přitáhli stříbrné medaile. Poslední soutěží večera nebyl žádný sportovní zápas, nýbrž soutěž pěvecká. A tak jsme slyšeli několik více nebo méně zdařilých interpretací známého duetu „Zvonky štěstí“. Mnichov zastupoval v roli Karla Gotta Standa Hluchník a jako Darinka mu úspěšně sekundovala Anka Fridrich. Zlatého slavíka však nakonec podle názoru nestranné odborné poroty, která hodnotila nejen vlastní zpěv, ale i pohybový přednes a vtipné nápady, získalo duo ze Švýcarska – Robert Čarnecký a Ivona Suma. Myslím, že byli favority i u většiny diváků.
Pondělní dopoledne tradičně patřilo sokolské bohoslužbě, kterou opět sloužil P. Slávek Švehla z Mnichova. Tentokrát mu pomáhal a mši koncelebroval P. Václav Sládek z Vídně. Po mši svaté přišli na pódium starosta ZOS a pořádající župy Thomas Frey-Materna a starosta ČOS Martin Chlumský, aby předali sokolská vyznamenání. Mezi letošními vyznamenanými byli i jedni ze zakládajících členů mnichovské jednoty Václav a Dana Fořtovi. Po tomto slavnostním ceremoniálu již pak patřilo jeviště sokolskému souboru „Modrá synkopa“, který nám zahrál a zazpíval několik jazzových skladeb, a to především šlágry z Osvobozeného divadla. Program ve školním sále byl zakončen symbolickým předáním štafetového kolíku br. Michalu Konštackému, novému starostovi Sokolské župy Švýcarské, která bude hlavním organizátorem sokolského setkání v Oetzu příští rok. Celý sokolský sraz jsme jako každý rok slavnostně zakončili krojovaným průvodem se sokolskými prapory k pamětním deskám Dr. Miroslava Tyrše u říčky Ache, kde jsme položili věnce a kytice a zazpívali českou a slovenskou hymnu.
(Jaroslav Verner)
Fotogalerie:
