Velice úspěšné zahájení sletu 1. července v aréně Sazky nás nadchlo. Musím přiznat, že jsme ani netušili, jakým aktivitám se v Sokole můžeme věnovat. V programu byla předvedena nejen tradiční gymnastika, ale i akrobatické tance, cvičení na specializovaném nářadí, trampolíny, tekwondo a i aikido. V rámci programu byl i zápas o mistra Sokola v sumo. Soupeřem našeho borce byl impozantní, přes 300 kg těžký borec z USA. Když jsem ho uviděl, přemýšlel jsem o tom, jak ten "kolos" do Prahy dopravili. Musel přiletět zvláštním letadlem? To jsme se však nedověděl. 
Výsledek zápasu byl pro málo pohyblivého borce z jeho hlediska zklamáním - prohrál.Tím nechci zmenšit krásu gymnastek a gymnastů, volejbalistů, basketbalistů, badmintonistů, tenistů... a já nevím jakých sportů, které byly předvedeny. Zkrátka program měl takový spád, že jsme museli mít oči na stopkách, abychom všechny aktivity vstřebali. Odešli jsme z arény velice spokojeni.
Mentálně jsme se připravovali na slavnostní průvod, který se uskutečnil příští den. Mezi dvěma desítkami tisíců sokolů z vlasti a dalších dvaceti zemí jsme pochodovali centrem Prahy i my, mnichovští sokolové. Zažili jsme velkolepé defilé všech sokolských jednot již po tradiční trase z Václavského náměstí, okolo Národního divadla, nábřežím Vltavy okolo slavnostní tribuny před Rudolfínem až na Staroměstské náměstí. Ještě před sletem jsme se obávali, že nebude dostatečný počet hudebních těles, které nám budou vyhrávat do pochodu. Opak byl skutkem. Snad každá župa měla svoji kapelu - a bez nadsázky - jedna lepší než ta druhá. Dokonce i veliká skupina bubeníků z Ostravy nám zpříjemňovala pochodování po starých dlážděných ulicích Prahy.
A pak začalo cvičení na stadionu Evžena Rošického. Pro cvičící to byl perný, ale podle vyjádření všech cvičících, nádherný týden. Secvičování, zkoušky, dolaďování, zkoušky. Ta námaha však stála za to. S mojí ženou jsem shlédli všechny skladby. Které cvičení bylo nejhezčí? Všechny! Všechny měly svůj půvab - od těch nejmenších Sluníček, která nezlobila, až po Věrnou gardu.Veliká pochvala patří i pořadatelům, kteří zajímavou choreografií dodali sletu novou dynamickou tvář.
A jaký to byl slet? Věřím, že nejen účastníci, ale ani Pražané na něj dlouho nezapomenou. Slavnostní průvod i všechna cvičení byly neobyčejně působivé i úspěšné. Rošického stadion byl zaplněn cvičenci, pražská doprava probíhala výtečně. Kdo však podle mého názoru zklamal, byli novináři, redaktoři i celý denní tisk. Mnohdy se stalo, že o sletu bylo informováno jen v Praze a okolí. Je všesokolský slet snad záležitostí jen hlavního města? Vždyť cvičenci se sjeli nejen z celké republiky, ale doslova z celého světa. Jeden bratr si posteskl: Asi proto, že většina tisku je v zahraničních rukou a ti o Sokol nemají zájem. A co nakonec? Všem, kteří se podíleli na sletu, jak organizačně i jako účastníci děkuji, děkuji, děkuji! A už se těším na XV. všesokolský slet.
Jan Trunčík
starosta
