csde

Kronika

To, že nežijeme jenom sportem, dokládají i tyto rubriky a články 

 

Fasching 2022 008

Kvůli přísným protiepidemickým opatřením nám letos pořád nevycházelo se sejít v tělocvičně v dostatečném počtu. Ale krátce před naším plánovaným sokolským karnevalem, který tradičně pořádáme v týdnu před skutečným masopustem, kdy jsou pak v Bavorsku školní prázdniny, byla tato opatření a pravidla naštěstí zmírněna. Neopakovala se tak situace z loňského roku, kdy jsme museli náš „Fasching“ kvůli zavřeným tělocvičnám zcela zrušit.
V pondělí 21.02.2022 tak mohly naši školní tělocvičnu ve Schwabingu rozveselit podivné postavy v karnevalových kostýmech a maskách. Moc nás potěšilo, že tentokrát výjimečně nešlo o FFP2 masky. Zajímavé také bylo, že aniž se předem domluvili, přišli se o naše sportovní duše starat hned dva mniši, a to dokonce oba v kutnách řádu františkánů. Nutno říci, že mnichu Tomášovi pak dlouhý hábit při volejbalu trochu vadil, a proto si jej se svolením svého představeného decentně vykasal. Ani ostatním se v kostýmech nehrálo zcela bezproblémově, především jim bylo větší horko než jindy, ale za tu zábavu a legraci to určitě stálo. A tak věříme, že tuto povedenou sokolskou akci budeme moci za rok zase zopakovat.

Rozlučka s Ivanem Steigerem

Když jsme se dozvěděli, že se náš dlouholetý člen a vzdělavatel Ivan Steiger, dřívější redaktor časopisu Sokolík a umělecký tvůrce krásných pozvánek (především těch mikulášských), bude stěhovat do Prahy, bylo nám hned jasné, že bez řádného rozloučení ho z Mnichova nepustíme. A poněvadž se čas jeho odjezdu uspíšil oproti původnímu plánu o jeden měsíc, tedy již na konec února, museli jsme jednat rychle a přestat spoléhat na to, že se ještě uvidíme na březnové valné hromadě.

Společně s páterem Slávkem jsme se rozhodli, že rozlučku uspořádáme v úterý 25.02.2020 v 17 hodin na Velehradě a pozveme tam ty sokoly a sokolky, kteří se s Ivanem ještě z dřívějška znali (nakonec se nás sešlo 16). Nejdříve jsme Ivana seznámili s novinkou, že bude na valné hromadě jmenován čestným členem naší sokolské jednoty, takže s námi bude vlastně i nadále, i když přesídlí do Prahy. Potom jsme mu předali jeden dárek na památku (krásnou fotoknihu, kterou sestavil Jarda) a jeden dárek k okamžitému použití (vynikající dort se sokolem, jenž upekla Marie). Po přípitku jsme Ivanovi pomohli s konzumací druhého dárku, zavzpomínali na „staré časy“ a nakonec jsme si při kytaře společně zazpívali několik písniček. Mezi nimi samozřejmě nemohly chybět alespoň dvě sokolské – „Šestého července“ a „Lví silou“.

Byl to vydařený večer i hezké rozloučení, ale již teď víme, že nám bude Ivan v Sokole i v Mnichově chybět.