Po šesti letech se do Prahy opět slétli sokolové z celého světa, aby se v týdnu od 30. 6. do 5. 7. 2024 zúčastnili již XVII. všesokolského sletu. A sokolové z Mnichova samozřejmě nemohli v Praze chybět. Sice jsme v Mnichově žádné hromadné skladby nenacvičovali, ale stejně jako před šesti lety nezklamala naše věrná garda, jmenovitě náš čestný starosta Jenda Trunčík se svou manželkou Alenkou, kteří již žijí v Praze, a tak mohli nacvičoval seniorskou skladbu „Jdi za štěstím“ v Sokole Pražském. V náročné skladbě pro dorostence a muže s názvem „Před kamerou“ nás nepřímo zastupoval i náš bývalý člen Honza Kroupa, který se zároveň zhostil i čestné úlohy mnichovského praporečníka, za což jsme mu velmi vděčni. My ostatní jsme se sletových akcí zúčastnili alespoň jako diváci, ale aktivně jsme se samozřejmě zapojili do slavnostního zahájení sletu při sokolském průvodu Prahou a sokolské bohoslužbě v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Ale o tom podrobněji ještě později.
Aby si čtenář tohoto článku mohl udělat co nejlepší představu o sletovém týdnu v Praze, projdeme si nyní dění jednotlivých dní, které doplníme i příslušnými fotografiemi.
V pátek 28.06.2024, tedy ještě před vlastním zahájením sletu, pozvalo Ministerstvo zahraničních věcí ČR, jmenovitě vrchní ředitel sekce právní a konzulární Martin Smolek a zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti Jiří Krátký, zástupce zahraničních sokolských spolků na „číši vína“ do sídla ministerstva v Černínském paláci. Naši mnichovskou jednotu tam zastupoval autor tohoto článku se svou ženou Andy. Nejdříve jsme si vyslechli projevy obou zmíněných hostitelů a také starosty ČOS Martina Chlumského, dále přišli na řadu i zástupci různých institucí, zabývajících se krajanskými záležitostmi, a nakonec se ke slovu dostali i představitelé zahraničních sokolských organizací, včetně té naší. A poněvadž vyvolání k řečnickému pultu jednatele naší sokolské jednoty dost překvapilo, rád se ve svém krátkém a zcela nepřipraveném proslovu, který kvůli přítomným americkým sokolům vedl stejně jako ostatní v češtině i v angličtině, podržel rady své milé ženy, kterou mu pošeptala při jeho vyvolání: „Keep it short.“ Po této oficiální části jsme měli ještě možnost si prohlédnout služební byt Jana Masaryka, včetně jeho privátní koupelny, pod jejímž oknem byl 10. března 1948 za dosud nevyjasněných okolností nalezen mrtev. Samozřejmě i této tragické události se náš průvodce ve svém velmi zajímavém výkladu celkem podrobně věnoval. Celé odpolední setkání pak doznívalo neformálními hovory účastníků při oné slibované číší vína.
V sobotu 29.06.2024, v předvečer oficiálního zahájení sletu, jsme stejně jako před šesti lety neformálně zahájili sletový týden spolu se sokoly ze Zábřehu, Vídně a Švýcarska v malostranské hospodě „U Glaubiců“. Toto sokolské setkání zorganizovala Janka Hutníková, která bohužel pro nemoc nakonec nemohla z Mnichova do Prahy přijet. Dokonce na ten večer pozvala svého známého muzikanta Josefa Kocůrka, který nám s kolegou harmonikářem pěkně hrál, aby nám mok s pěnou a staročeské dobroty ještě více chutnaly.
V neděli 30.06.2024 byl XVII. všesokolský slet slavnostně zahájen. Největší akcí se bezesporu stal sokolský průvod jásající Prahou. Naše mnichovská výprava se tradičně sešla ve Františkánské zahradě, kde jsme si udělali společnou fotku, a potom jsme se odebrali na naše seřadiště na Můstku. Odtud vedl průvod Národní třídou, stočil se kolem Národního divadla na nábřeží a končil po průchodu Pařížskou třídou na Staroměstském náměstí, kde jsme se u pomníku Jana Husa opět všichni vyfotili. Naše mnichovská sekce v průvodu byla docela početná, protože nás doplnili i naši místní sokolští přátelé, zejména již zmíněný Honza Kroupa, který jako profesionální praporečník hrdě nesl náš sokolský prapor. Po celý průvod kráčel v čele mnichovské výpravy Marek Péchy, jenž nesl tabuli s názvem naší mnichovské jednoty, za ním pochodovaly oba prapory a potom ostatní účastníci, vybaveni modrobílými bavorskými vlaječkami.
Z průvodu jsme pak spěchali na Pražský hrad, kde se v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha konala slavnostní sokolská bohoslužba, kterou sloužil arcibiskup pražský a primas český Mons. Jan Graubner. I zde se mnichovští sokolové do obřadu aktivně zapojili – čestný člen jednoty a český farář v Mnichově P. Bohuslav Švehla mši svatou koncelebroval, náčelník Marek Péchy ministroval, jednatel Jaroslav Verner měl 2. čtení, místostarosta Zdeněk Hanzl s naší zapisovatelkou Marií Popelákovou četli přímluvy a konečně náš praporečník Honza Kroupa byl jedním z těch, kteří přinášeli k oltáři obětní dary. Za ČOS promluvili na bohoslužbě vzdělavatel Michal Burian a starosta Martin Chlumský.
Dříve, než jsme večer usedli do křesel Národního divadla, abychom zhlédli klasickou hru Aloise Jiráska „Lucerna“, zašli jsme cestou z Hradu na pozdní oběd do Kolkovny „Olympia“ na Újezdě, abychom se po náročném programu trochu posilnili. O to více jsme si pak večer mohli vychutnat krásné divadelní představení, nastudované sokolskými ochotníky pod režijním vedením Bohumila Gondíka.
Po pondělní schůzi ZOS v Tyršově domě pokračoval sletový týden v úterý 02.07.2024 v O2 areně velkolepou ukázkou toho nejlepšího ze sokolského sportu. Toto vynikající „Sokol Gala“ bylo pro nás špičkové i tím, že jsme mohli pestrý program sledovat z VIP „partyboxu“.
Ani středa 03.07.2024 se neobešla bez sokolské akce. A tou byla plavba lodí po Vltavě, kterou zorganizovali švýcarští sokolové. Za Mnichov se kromě autora tohoto článku a jeho ženy zúčastnila Jarka Unger. Plavba byla spojena i s bohatým občerstvením a vystoupením muzikanta, který nám hrál na harmoniku a klarinet nejen k poslechu a ke společnému zpěvu, ale i k tanci na palubě. Dokonce jsme byli během plavby svědky nečekané narozeninové znělky, kterou náš muzikant zanotoval, když starostka Sokolu Luzern Jana Bachmann dostala ke svým narozeninám nádherný dort.
Čtvrteční večer 04.07.2024 již byl ve znamení hromadných skladeb v pražském Edenu, kterými sletový program vždy vrcholí. Během slavnostního zahájení napochodovali na trávník stadionu praporečníci se sokolskými prapory, aby vytvořili důstojnou kulisu pro slavnostní proslovy starosty ČOS Martina Chlumského a prezidenta ČR Petra Pavla, který pak Sokolu předal nový prapor. Potom proběhlo dekorování všech přítomných sokolských praporů stužkami, vydanými u příležitosti tohoto všesokolského sletu. Po slavnostním zahájení již patřila plocha stadionu tisícům cvičenců, kteří v krásných skladbách demonstrovali radost z pohybu a myšlenkovou jednotu. Díky dobrému místu na hlavní tribuně se nám podařilo v záplavě cvičenců identifikovat i ty naše reprezentanty – Jendu a Alenku Trunčíkovy a Honzu Kroupu. Obětavou snahu a výkon cvičenců nemohl narušit ani déšť, který doprovázel vystoupení v celé první polovině večera. V závěru programu vytvořili cvičenci veliké svítící srdce, jež obklopilo dvě účinkující zpěvácké legendy – Lucii Bílou a Jiřího Korna.
I páteční odpoledne 05.07.2024 patřilo hromadným skladbám. Některé se opakovaly z předešlého večera, ale díky dennímu světlu měly zase jinou atmosféru než při večerním umělém osvětlení, jiné skladby, především cvičení těch nejmenších, měly v pátek teprve svou premiéru. Na závěr vystoupení vytvořili cvičenci krásný živý obraz „Strom života“, čímž byl XVII. všesokolský slet oficiálně ukončen (za opravdu poslední akci náročného sletového týdne lze ještě označit schůzi delegátů Světového svazu sokolstva v sobotu 06.07.2024 v Tyršově domě).
XVII. všesokolský slet byl vskutku velkolepý a jsme velmi rádi, že jsme mohli být jeho součástí, a můžeme se těšit z naděje, že za šest let budeme takto poctěni opět.
(Jaroslav Verner)