(... aneb jak Mikuláš letos neztratil ani plášť, ani čepici)
Z organizačních důvodů jsme letos uspořádali naši tradiční mikulášskou zábavu už na konci listopadu – v sobotu 25.11.2023. Večerní taneční zábavě v Českém centru tentokrát předcházela, jako za starých, dobrých časů před covidem, i mikulášská nadílka pro děti. Jejím hlavním organizátorem byla Česká škola bez hranic, ale mnichovský Sokol dodal Anděla a Čerta a Česká katolická misie v osobě pátera Švehly hudební osvěžení a sladkou nadílku v podobě čokoládových Mikulášů. Na odpolední dětské nadílce se sice hlavní role Mikuláše ujal jeden zkušený tatínek, ale na večerní zábavu doprovodila Maruška v andělském rouchu spolu s Markem v hrůzu budícím kostýmu čertovském už našeho vlastního, sokolského Mikuláše, shodou okolností pisatele tohoto článku. Na rozdíl od loňského roku, kdy v roztržité zapomnětlivosti dorazil oholen, prostovlasý a bez čepice (odtud odpovídající podtitulek loňského článku), tentokrát mu dodávaly nebeskou důstojnost krásné bílé vlasy i plnovous a červená biskupská mitra.
Poněvadž se ze zdravotních důvodů nemohl mikulášské zábavy zúčastnit náš sokolský starosta Tomáš, který celý večer obvykle zahajuje, musel se tohoto úkolu a přivítání hostů zhostil také Mikuláš. Po tomto uvítání začal předčítat ze své knihy malých hříchů, ale ty počáteční zřejmě nepatřily nám, nýbrž nějakým malým dětem z úplně jiné skupiny. Teprve potom Mikuláš svou roztržitost trochu napravil, obrátil list a nyní již trefně pokáral přítomné sokoly, aby zlepšili svou docházku a dochvilnost na cvičení a na volejbal. Nakonec pokynul Andělovi, aby obdaroval kapelu, dvě přítomné děti (nebo spíše už mladičké slečny), prominentní hosty a listopadové jubilanty z řad sokolů všemi sladkostmi, které zbyly v košíku z odpolední nadílky, a vyzval k mikulášsko-andělsko-čertovské taneční volence, po níž již pak následovala normální taneční zábava pro všechny. O hudební doprovod se stejně jako v minulých letech postarala tříčlenná skupina DRINK Jaroslava Šimka ze Žďáru nad Sázavou. Místo jeho krásné dcery Báry (saxofon, zpěv) letos přijel sympatický muzikant Míra a stejně jako loni nás mile pohladila po duši zpěvačka Inka. V průběhu večera nemohlo ani tentokrát chybět vystoupení našeho tanečního mistra Joži Kortiše, který nám se svou tanečnicí Karin předvedl několik nádherných standardních a latinskoamerických tanců. Znovu jsme si přitom uvědomili, že se máme v tanečním umění ještě hodně co učit, i když starý dobrý „šlapston“ je univerzální natolik, že jej lze tančit téměř na libovolnou hudbu.
Na závěr bych chtěl poděkovat paní Blance Návratové, ředitelce Českého centra, která nám opět umožnila tuto naši tradiční akci v Českém centru uspořádat. Bohužel letos naposledy, protože České centrum musí kvůli renovaci budovy tyto prostory na jaře opustit. Velký dík patří všem organizátorům a obětavým pomocníkům, kteří se podíleli na všech nezbytných přípravách a následném úklidu sálu nebo přinesli něco dobrého na zub.
Už teď se těšíme na Mikulášskou 2024, i když zatím nevíme, kde ji vlastně roztančíme. Ale někde určitě!
(Jaroslav Verner)
