V sobotu 2.prosince 2006 uspořádala naše sokolská jednota tradiční mikulášskou zábavu. Prostory pro tuto každoroční předvánoční akci nám opět zapůjčilo mnichovské České centrum a sponzorsky se podílel i Generální konzulát ČR v Mnichově. Programově byla mikulášská zábava rozdělena do dvou částí. Odpoledne bylo určeno českým dětem a jejich rodičům, sokolským i nesokolským, večer byl pak vyhrazen dospělým členům Sokola, jejich partnerům, přátelům a pozvaným hostům. Děti se začaly do vánočně vyzdobeného Českého centra scházet od půl čtvrté odpoledne. Tam se jich hned ujala naše sestra Martina Korcanová, která měla za úkol děti aktivním způsobem zabavit a tím i připravit na příchod samotného Mikuláše. Zvládnout takové množství dětí (a jejich rodičů) v nevelkém sále Českého centra nebylo zrovna jednoduché, ale naštěstí má Martina jako učitelka dobré profesionální předpoklady, takže se s pomocí svého manžela Pavla, který se postaral o kytarový doprovod, zhostila svého úkolu na výbornou. Při společném čekání na Mikuláše tak zazněly vánočně laděné dětské písně a koledy, a to jak česky, tak i německy. Před pátou hodinou nastal ten dlouho očekávaný okamžik a do místnosti konečně vstoupil Mikuláš. Nepřišel však sám, jak jsme byli zvyklí z uplynulých let, nýbrž přivedl s sebou i oba své neodmyslitelné „sekundanty“, anděla a čerta. Tím pádem mohlo dojít k určité dělbě práce. Náčelník Zdeněk Hanzl v rouchu Mikuláše se mohl více věnovat dětem, které byly zrovna na řadě s nějakou básničkou, zatímco anděl se mu trochu staral o „administrativu“ a čert o klid a pořádek v sále. Nutno říci, že z načerněného Ondry Zvěřiny, chřestícího velikým řetězem, šel opravdu strach, což dokazoval nejen taktický ústup několika dětí do bezpečí předsíně, ale i uhlově černé šmouhy, které po něm zůstávaly na podlaze.
Vysokou účast dětí na naší mikulášské zábavě dosvědčil i fakt, že Mikuláš nadělil celkem 34 balíčků a že ani čertovi se chvílemi nedařilo udržet hranici decibelů pod „hygienicky přípustnou hranicí“.Mikulášský večer pro dospělé byl ve znamení zcela jiných decibelů. Zatímco jsme se v minulých letech museli spokojit jen s reprodukovanou hudbou, podařilo se letos naší sestře Květě Průšové zajistit opravdovou kapelu. Až z dalekého Memmingemu přijela trojice českých muzikantů, aby nás tento večer rozpohybovala trochu jinak, než jak jsme zvyklí ze svých sokolských pondělků. Nutno říci, že to byl povedený tah, taneční večer se setkal se všeobecným pozitivním ohlasem a pamětníci dokonce tvrdili, že to byl nejlepší sokolský Mikuláš po „sametové revoluci“. O potřebné občerstvení jsme se postarali ve vlastní režii, soudek piva, který věnoval český konzulát, pak přišel velmi vhod, když bylo třeba mezi tancem doplnit ztracené tekutiny. Byl to velmi podařený večer, a tak není divu, že se poslední účastníci rozcházeli do svých domovů až dlouho po půlnoci.Za úspěšný průběh mikulášské zábavy patří dík všem organizátorům, tedy především těm, kteří připravili, slavnostně vyzdobili a po akci zase uklidili sál Českého centra, zajistili chutné občerstvení a skvělou kapelu nebo se aktivně zúčastnili mikulášské nadílky pro děti. Velké poděkování samozřejmě náleží i zaměstnancům Českého centra, v čele s jeho ředitelem Davidem Stecherem, a Generálnímu konzulátu ČR v Mnichově, v čele s generálním konzulem Karlem Borůvkou, který se naší oslavy i se svou rodinou také zúčastnil.
