Alea iacta est
aneb Kostky jsou vrženy, by bývala mohla říci Eva poté, co dokončila organizaci cesty mnichovských Sokolů do Říma. Pokud si vzpomínám, oznámila nám to prozaičtěji a my jsme hned a s radostí začali shánět průvodce po Římě, letenky, případně jízdenky na vlak a zařizovali si dovolené či hlídání psů a dětí.
Tak povedený výlet jsme si asi nikdo nedokázali ani představit.
Jeden den jsme objeli najatým autobusem trochu vzdálenější památky, jako je basilika svatého Pavla (La Basilica di San Paolo fuori le Mura), v Římě druhou největší basiliku po chrámu svatého Petra, která pochází z počátku čtvrtého století a stojí na místě, kde byl podle legendy pohřben svatý Pavel. Prošli jsme se i po Via Appia, kdysi nejdůležitější cestě starého Říma, jejíž první část začal budovat cenzor Appius Claudius Caesus v roce 312 př. n. l.
V dalších dnech jsme navštívili a obdivovali Vatikánská muzea včetně věhlasné Sixtinské kaple, na náměstí sv. Petra jsme spolu s dalšími tisíci návštěvníky Říma spočinuli pohledem na papeži Benediktu XVI. při jeho pravidelné nedělní bohoslužbě z okna jeho pracovny.
Uchvátila nás největší bazilika světa, chrám svatého Petra (ona tedy existuje ještě jedna větší, postavena v minulém století na Pobřeží slonoviny, ale to je podle mne jiná kategorie) a v úžasu jsme hleděli na sochu Piety, která je od útoku pomatence, jenž ji velmi poškodil, za sklem. Někteří z nás, jak je vidět i z fotek, vystoupali na špičku chrámu svatého Petra a byli za těch šest set schodů a uzounké chodbičky ve špičce kopule, odměněni nejen krásnou vyhlídkou na Řím, bezprostřední blízkostí Michelangela či Raffaela, ale i nadšením a úžasem nad Věčným městem.
Viděli jsme toho opravdu hodně - Forum Romanum, Kolosseum, Andělský hrad, Circus maximus, celou řadu chrámů, Španělské schody, fontánu di Trevi, Pantheon a o každé jednotlivé památce by se daly psát romány. Ale tohle je článek pro web, navíc k fotkám, které mluví samy za sebe. A to, co řikají je, že jsme se měli skvěle. Je z nich vidět i to, že jsme nežili jen památkami, ale každý večer jsme společně poseděli, pan farář vzal kytaru a nic nám nechybělo.
Jeden večer nás navštívil velvyslanec ČR u Svatého stolce pan Jajtner, který prišel dokonce s houslemi a jeho návštěva byla velmi milá. Skvěle dopadla i návštěva městečka Frascati, kde jsme si společně pochutnali na místních specialitách i lahodném víně.
Na Velehradě se o nás starali nepřekonatelně a já marně vzpominám, jestli se nám na našich cestách Římem něco nepovedlo. Snad jen počasí mohlo být o maličko lepší, ale vždyť ono vlastně nebylo špatné.
Začali jsme Caesarem a já si, vzhledem k úspěchu naší "výpravy", jeho výrok vypůjčím i v závěru: Veni, vidi, vici.
Všechny zdraví a na příští výlet se těší
Martina