V souladu s domluveným tříročním cyklem mezinárodních volejbalových turnajů, kdy se každý rok stává jeden sokolský turnaj tím hlavním (Mnichov – Zábřeh – Luzern), jsme se letos v září vydali do švýcarského Luzernu, a to na již 33. mezinárodní volejbalový turnaj Sokol Cup, který letos připadl na sobotu 07.09.2024. Naše mnichovská výprava nebyla vůbec početná, navíc slíbená posila hráček z Česka pod vedením našeho externího člena Honzy Kroupy nakonec nedorazila a kvůli nemoci v rodině odřekl pár dní před turnajem svůj premiérový start i Honza Plonka, takže to jeden čas vypadalo, že svou účast budeme muset odpískat, ale nakonec jsme díky rodině Karla a s organizační pomocí pořadatelky Alice a domácích sokolů náš smíšený tým „Mnichovský Mix“ postavili. Kromě Karla a jeho dcery Elišky nakonec musela nastoupit i Eliščina maminka Anka, z Lucernu jsme dostali posilu v podobě manželů Jiřího a Ivany Jordánových a posledním členem družstva byl pochopitelně pisatel tohoto článku, který letošní mnichovskou expedici do Luzernu inicioval a organizoval. Nutno říci, že zejména díky nasazení Jirky Jordána, který se stal i kapitánem našeho týmu, si naše, ve srovnání s ostatními účastníky velmi slabá sestava neudělala na tomto celkem prestižním turnaji zas tak obrovskou ostudu.
V základní skupině jsme hned narazili na dvě silná družstva („Copajawym“ z Plzně a „SAN Lesko“ z Polska) – jak se později ukázalo, oba týmy se nakonec staly medailisty, Poláci dokonce podlehli těsně až ve finále. Naštěstí naši soupeři brzy pochopili, že na nás nemusí napnout všechny své síly a nemusí nás „umlátit“ hned na začátku. Porazili nás pěkně v klidu a v pohodě a my jsme si mohli zase v pohodě splnit náš turnajový cíl – nezranit se a neprohrát žádný set s nulou. Ve druhé části turnaje, v níž jsme hráli systémem každý s každým ve skupině o 9. – 13. místo, jsme byli našim soupeřům alespoň chvílemi rovnocenným partnerem, dokonce jsme občas i vedli a s týmem „Netzfetzer“ jsme jeden set prohráli jen těsně 25:21! V celkovém hodnocení jsme podle očekávání obhájili poslední místo z minule – o jednu příčku jsme si pohoršili jen kvůli tomu, že letos hrálo o jedno družstvo více. Ale přesto jsme měli z diplomu s 13. místem i z „ceny útěchy“ v podobě malého dárkového balíčku velkou radost, protože jsme je nezískali bez boje. Turnaj nakonec vyhrálo jedno ze zúčastněných plzeňských družstev (Západočeská univerzita), které všechny přijely do Luzernu vlastním autobusem. Tabulku celkového pořadí najdete zde.
Důležitější než umístění však bylo, že jsme se zase viděli se svými sokolskými přáteli ze Švýcarska a že na turnaji vládla přátelská nálada. A v neposlední řadě i to, že někteří z nás prožili ve Švýcarsku před samotným turnajem krásnou dovolenou. Velký dík patří švýcarským pořadatelům za vzornou organizaci turnaje a samozřejmě i všem mnichovským účastníkům za statečné hájení barev naší sokolské jednoty. Věříme, že tuto štafetu i za další tři roky někdo převezme…
(Jaroslav Verner)
Fotogalerie:
Odkaz na fotogalerii pořadatelů