Připadá mi to sice jako včera, kdy jsem psal podobný článek o sokolském Mikuláši s letopočtem 2007, ale přesto uplynul od té doby již celý rok. Prostě jen další důkaz toho, jak ten čas letí. Letos připadla naše tradiční mikulášská zábava přímo na svátek sv. Mikuláše, tedy na sobotu 6.prosince 2008. Oproti minulým letům se však v Českém centru nekonala odpolední mikulášská nadílka pro děti – tu jsme uspořádali ve spolupráci s českou farností až o den později na Velehradě. 
Do vánočně vyzdobeného Českého centra jsme se tudíž začali scházet až na 19. hodinu, kdy začínal společenský večer pro dospělé, na který jsme pozvali všechny členy a příznivce naší sokolské organizace, jejich partnery, přátele a v neposlední řadě i vážené hosty, z nichž nejvýznamnější byl generální konzul ČR v Mnichově Karel Borůvka, který dorazil se svou manželkou Alenou i synem Karlem jr. Za hostitele byl přítomen nejen stávající ředitel Českého centra David Stecher, ale přišla se představit i nová ředitelka, která jej v této funkci od ledna vystřídá. 
Se Sokoly se však neloučil jen David Stecher, ale i generální konzul Borůvka ve svém zahajovacím projevu připomněl, že je to i jeho poslední Mikuláš v Mnichově, protože po skončení půlročního českého předsednictví EU bude na mnichovském konzulátě také končit.
Po úspěchu loňské mikulášské zábavy jsme se snažili koncipovat i letošní program ve stejném duchu. Odpolední mikulášská nadílka pro děti se toho dne sice nekonala, ale přesto jsme my dospělí neměli být o každoroční přítomnost Mikuláše ochuzeni. 
A tak se náš místostarosta Zdeněk Hanzl, stejně jako každý rok, dostavil ve svém působivém mikulášském převleku, v němž celý večerní program zahájil a potom postupně vyzval k tanci snad všechny přítomné dámy. Po sólových tancích Mikuláše již mohla začít všeobecná zábava. Stejně jako v minulých dvou letech se nám pro taneční večer podařilo zajistit hudební skupinu „Combo 78“ z Memmingenu, šikovnou dvojici českých muzikantů (klávesy a saxofon), kteří i letos přijeli vyzkoušet naši sokolskou taneční kondici. Myslím, že jsme obstáli dobře, i když po skončení dlouhé polkové série poznamenal autor tohoto článku značně zadýchán ke své taneční partnerce, kterou se stala pro tuto taneční sérii naše temperamentní cvičitelka Laura, že kam se na tento taneční fitness „hrabou“ její intenzivní hodiny pondělní gymnastiky. 
Samozřejmě po takovém výdeji energie bylo třeba rychle posílit tělo potřebnými živinami a doplnit i ztracené tekutiny. Po negativních zkušenostech z loňska, kdy se po výborných karbanátcích jenom zaprášilo, se letos Tomáš Hinšt „polepšil“ a vyrobil jich raději hned trojnásobné množství a k nim ještě přidělal velkou mísu bramborového salátu. Tyto i jiné pochutiny pak mohl člověk zapíjet buď točeným pivním mokem nebo dobrým vínem a ke konci večera přišla často k duhu i obyčejná stolní voda.
Něčím se však letošní mikulášský večer od těch předešlých přeci jen odlišoval. Při svém zahajovacím projevu si totiž ředitel Českého centra David Stecher posteskl, že už je to asi jeho čtvrtá účast na mikulášské zábavě mnichovských Sokolů, a pravděpodobně i poslední, ale zatím tu ještě nikdy neviděl žádný pořádný sokolský cvik, jako je třeba stoj na rukou či na hlavě. 
A tak jsme o taneční přestávce ve 22 hodin zvedli takto hozenou rukavici a pan ředitel nakonec viděl stojky hned dvě. Jednu vyšvihl náš náčelník Standa Hluchník, druhou naše profesionální cvičitelka gymnastiky Laura. Oběma cvičencům dával záchranu náš Mikuláš, t.č. již v civilu, a především v tom druhém případě na něm bylo vidět, že to dělá s neskrývaným potěšením. 
Po tomto úspěšném intermezzu, provázeném zaslouženým potleskem, pokračoval večer opět všeobecným tanečním rejem. Čas v příjemné společnosti rychle ubíhal, a než jsme se nadáli, byla půlnoc a pomalu čas se zase rozejít do svých domovů.
Za vydařený průběh mikulášské zábavy patří dík našemu výbornému Mikuláši a všem jejím obětavým organizátorům, tedy všem těm, kteří připravili, slavnostně vyzdobili a po akci zase uklidili sál Českého centra, navrhli a rozeslali pozvánky, zajistili chutné občerstvení, skvělou muziku a nakonec i plynulý chod celé oslavy. Velké poděkování samozřejmě náleží i Českému centru, které nám poskytlo své prostory, a Generálnímu konzulátu ČR v Mnichově, který na zdar večera věnoval soudek lahodného Budvaru i s obsluhou.
Co zvolat na závěr jiného než:
Mikuláš 2008 je „mrtev“, ať žije Mikuláš 2009!