Mikulášení naší sokolské jednoty
(sobota 4.12. a neděle 5. 12.)
Když se nám v listopadu ozvala sokolská župa Jana Podlipného z Prahy a projevila přání, zda bychom se s nimi mohli v sobotu 4.prosince při příležitosti jejich zájezdu na mnichovské vánoční trhy setkat a doprovodit je i při prohlídce města, tak jsem jim sdělil, že zrovna tento den budeme mít velice nabitý program, protože odpoledne pořádáme mikulášskou nadílku pro české děti a potom večer naši tradiční mikulášskou zábavu pro dospělé v Českém centru.
Po jejich spontánní reakci, že by se naší mikulášské zábavy také rádi zúčastnili a poseděli s námi při dobrém jídle a pití, mě nejdříve polil studený pot a snažil se pražským sokolům vysvětlit, že kapacita Českého centra není neomezená a při zájezdu v počtu asi padesáti lidiček je jejich účast skoro nemožná. Nicméně je to neodradilo a slíbili nám, že se uskrovní, že nám nebudou ani gastronomicky na obtíž a že jsou schopnit dovézt i nějaké to hudební těleso a případně i čerta, kterého jsme neměli a pro náš program postrádali.
Výbor organizace byl k tomuto vývinu událostí spíše skeptický, a tak jsem vzal vše na svá bedra a po dohodě s naším pokladníkem Jardou celou tu anabázi rozjel. Nejdříve jsem se v Praze setkal s Lenkou a Petrem, nám dobře známými již ze zájezdu na vinobraní do Prušánek (pamětníci ví, o čem mluvím), kteří tento zájezd organizovali, a začal s nimi projednávat konkrétní podmínky celé akce. Po zasvěcení do celého nápadu nás podpořila i ředitelka Českého centra a pro zvýšení kapacity sálu nám nabídla k dispozici i svou kancelář. Pražští sokolíci byli z celé akce nadšeni, a poté, co náš pokladník Jarda prohlásil:¨Kostky jsou vrženy¨, bylo jasné, že se již nedá od smělého plánu pražských sokolů ustoupit. Tak se tedy zrodila celá akce „mikulášení“ v Mnichově, z níž jsme měli zpočátku velké obavy.
Pražští sokolové dorazili v sobotu do Mnichova a po přivítání jsme se nechali vyvézt na olympijskou věž, prohlédli si celý olympijský areál, projeli se centrem města a navštívili muzeum hraček našeho sokola Ivana Steigera na Marienplatzu a posléze i tamější krásný vánoční trh.
Odpolední nadílka pro školní děti proběhla jako vždy za účasti našeho pana faráře Slávka velice úspěšně. Mikuláši tentokrát asistovali dokonce dva Andělé a „božské trio“ doplňoval pražský Čert, který měl ještě s sebou loutku malého čertíka Bertíka se svítícíma očičkama. Mikulášské nadílky se zúčastnilo asi 60 dětí školního věku s krásným vánočním pásmem básniček a písniček, které si pro Mikuláše nacvičily. Potom Mikuláš nadělil balíčky sladkostí a všem dětem moc poděkoval. Velké poděkování patří také paním učitelkám z „České školy bez hranic“, které odvedly opravdový kus práce a nejen, že učí děti mateřskému jazyku, ale pěstují v nich i lásku k tradičním českým vánočním zvykům, včetně nácviku koled a vánočních písní. Závěrečné občerstvení, které připravili rodiče, se stalo krásnou tečkou za vydařenou mikulášskou nadílkou.
Po odchodu dětí se začalo Česke centrum připravovat a zdobit na večerní mikulášskou zábavu pro dospělé a sál se pomalu začínal naplňovat pražskými sokolíky, kteří se vraceli zcela vyčerpaní a zmrzlí z města. Byli jsme velice napnuti, jak to všechno dopadne, ale k našemu překvapení našli všichni nějaké to místo k sezení. Večerní program zahájila kapela krátkou hudební sérií a potom přišel Mikuláš se svými dvěma Anděly a s Čertem. Mikuláš přivítal hosty, poděkoval všem za organizaci a přivezené dobroty a nápoje a popřál všem příjemnou zábavu, ale to už se objevily na parketu první taneční páry a tím mikulášská zábava opravdu začala.
České centrum sice praskalo ve švech, ale bylo tam příjemně a útulno. Sokolíci se nejen dobře bavili, ale začali si v přátelském duchu vyměňovat i své názory, podněty a zkušenosti, prostě zde vládla nádherná atmosféra, která byla posléze ještě naplněna vystoupením bratra Miloslava Rychty s jeho hudebním triem „Vycpálkovců“ a pěveckým tělesem „Gaudium Praha“ pod vedenim sbormistryně Zdeňky Součkové. Vánoční písně a koledy v provedení „Gaudia Praha“ se tak staly klenotem celého večera a obrovské ovace stojících sokolek, sokolů a hostů nejlépe ohodnotily jejich kvalitu.
Večer pak pokračoval tancem a volnou zábavou při konzumaci pochoutek jednak z domácí produkce, ale především z dovezených dobrot z Prahy. I pití bylo dost, jenom nám brzy došlo čepované pivo Svijany, které však bylo okamžitě vystřídáno pivem mnichovským, sice jen lahvovým, ale dobře vychlazeným.
Jak se přibližovala půlnoc, tak se s námi začali loučit naši pražští hosté, kteří měli před sebou ještě dlouhou noční cestu do Prahy. Předali nám „Vzpomínkový list na společné setkání sokolů v Mnichově“, pěkné knihy, CD a různé upomínkové předměty. Jejich odjezdem se nám sál nějak vylidnil a my jsme pak dlouho do pozdních hodin ještě pokračovali v naší mikulášské zábavě. Přes všechny naše původní obavy se opravdu povedla a všichni na ni budeme ještě dlouho vzpomínat.
V neděli jsme zase museli uklidit sál Českého centra a připravit ho na odpolední mikulášskou nadílku pro naše nejmenší, předškolní děti, kterou organizoval náš pan farář Slávek spolu s učitelkami. I malé děti překvapily Mikuláše, Anděla a Čerta velmi pěkným pásmem říkanek a písniček, které se naučily. Sálem vládla pohodová nálada a všichni byli nadšeni z tak krásného nedělního odpoledne.
Mně už zbývá jen poděkovat všem organizátorům tohoto „mikulášení“ - našemu panu faráři Slávkovi, ředitelce Českého centra paní Jürgens, oběma Andělům Marii a Ance i nezapomenutelnému Čertovi, jehož zpodobnil Honza Čáryfuk z Říčan, dále všem hostům, našim sokolským přátelům z Prahy pod vedením Lenky Brandové a Petra Čížkovského, všem učitelkám a rodičům, naší hudbě, Vycpálkovcům a Gaudiu Praha.
Děkujeme za dovezené dobroty a chutný mok z Prahy a všem za vynikající náladu.
Zdeněk Hanzl, starosta