V neděli 30.října 2011 jsme zhlédli podařenou komedii "Blbec k večeři" v pražském Divadle Bez zábradlí. Ještě před divadelním představením jsme se sešli na příjemném odpoledním posezení v "pražské rezidenci" naší sestry Jarky Unger u příležitosti jejího blížícího se životního jubilea. A po divadelním představení jsme nechali vyznít náš vydařený sokolský kulturní večer ve známé pražské pivnici "U Pinkasů".
Své dojmy ze sokolské neděle v Praze líčí jeden z účastníků, bratr Tomin, takto:
... a jak jsme poctili Matičku Pragu naší přízní?
Slunce se pomalu červenalo a blížilo k horizontu, protahovalo stíny dubů na přeorané půdě. Chuchvalce mlhy se loudavě převalovaly na zvlněném poli a pateticky prozrazovaly příchod babího léta, když jsem se svými dvěma ratolestmi za pomoci hlasu Lízy – naší elektronické slečny navigátorky - hledal adresu domku naší milé sestry Jarky a bratra Honzy na okraji Prahy.
V odpolední hodinu jsme dorazili na místo určení. Domek na zajímavém místě, říkám si, daleko od provozu velkoměsta - jak se u nás říkávalo „kde lišky dávaj dobrou noc“ - a kde se za úzkou cestičkou rozpínala napůl louka, napůl pole. Zaparkovali jsme pod křoviskem.
Po řádném poklepání dřevěných dvířek nás přivítal úsměvný hlahol rozveselené oslavenkyně Jarky. Už ani nevím, zda slavila padesátiny nebo něco víc. Je to v podstatě jedno. Její třicetiletá nátura odmítla zkrátka stárnout, a tak ji všichni rádi oslavujeme, kdy a kde si řekne, vlastně ať chce či nechce. S kapkou dobrého moku, belgickou bonboniérou a papírovou, Teou ručně vyrobenou růží jsme vtrhli do vilky. Ještě pod schody nás přišel přivítat její manžel, bratr Honza, kterého jsem už přes dva roky neviděl. Byl také rozzářený a zjevně potěšený hojnou návštěvností. Zavedl nás do prvního patra, kde už naše sokolská sešlost stolovala. Čestný starosta Jenda s chotí Alenkou, vzdělavatel Ivan se ženou - sestrou náčelnicí Evinkou, jednatel Jarda, starosta Zdeněk s přítelkyní, náčelník Standa a tuším i jiní.
Stoly se prohýbaly pod jídlem a pitím. Mé děti byly uctěny chlebíčky a ananasovým džusem, já obdržel k vídeňským zákuskům hostitele Honzy voňavou kávu s porcí čerstvě nadojeného mléka. Vykládalo se, jedlo, pilo, hodovalo. Po přípitku jsme měli možnost si prohlédnout vilku od střechy až po sklep. Bylo velmi zajímavé, jak Honza s Jarkou dům postupně přetváří k obrazu svému.
K večeru se naše společnost s malými změnami v obsazení ležérně přesunula do centra večerní metropole, aby zhlédla vydařenou komedii autora Francis Vebera „Blbec k večeři“ v Divadle Bez zábradlí. Pozvání drahé sestry Evy jsem nakonec přijal i s dcerami s díky a pokorou.
Režii žertovné komedie vedl legendární Jiří Menzel, hlavní roli nekonvenčně ztvárnil Václav Vydra. Z.A.Tichý z Mladé fronty Dnes o představení napsal: "Blbec k večeři ctí francouzskou komediální školu, jež dovedně kupí ztřeštěné situace a utahuje si přitom z lidských nectností. Nepouští se sice do žádných hlubokých psychologických rozborů, ale od herců vyžaduje přesné vykreslení charakterů, aby mělo představení ten správný říz. A to se povedlo přesně vystihnout Menzelovi, jenž inscenaci prošpikoval i klasickými gagy. Představení dominuje Francois Josefa Cardy, jehož bezelstná hloupost budí tu výbuch smíchu a hned je zase odzbrojujícím způsobem dojímavá."
Po představení a hromadném focení byl pro převážnou část sokolských návštěvníků večer velkolepě ukončen v hospůdce U Pinkasů. To jsem bohužel já se svými společensky naprosto vyčerpanými dětmi již absolvovat nemohl, však vytopenou půdu naší haciendy „Regiány“ jsem (hned po uložení již spících dcer do lehce zvlhlých postelí) dokázal ještě vytřít a přeplněné kýble dešťovkou odnosit pod mladou višeň, trůnící již druhým rokem na zdejší zahrádce v oparu říčky Rokytky za ponurých hrdlořezských nocí.
Napsal se zvlhlým okem v den úmrtí nesporně největšího poválečného československého pána Prezidenta Václava Havla 18.12.2011 bratr Tomin.