Na přelomu září a října se v Mnichově konají nejen tradiční pivní slavnosti „Oktoberfest“, ale i v téže době pořádá naše mnichovská sokolská jednota mezinárodní volejbalový turnaj s názvem „Sokol Cup München“. Náš turnaj sice nemá takovou dlouholetou tradici jako již zmíněný „Oktoberfest“, ale určitou malou tradici se nám založit podařilo - v roce 2008 jsme totiž sezvali zahraniční volejbalová družstva do Mnichova již počtvrté. Účastníci přijeli z různých míst Čech, Moravy i Slovenska, škoda jen, že se našeho turnaje nezúčastnili také naši sokolští bratři a sestry z Rakouska a Švýcarska. Ale i tak byl zájem vysoký, několik přihlášek jsme museli dokonce odmítnout, abychom nepřekročili už tak časově a prostorově velmi „našponovanou“ hranici 18 družstev.
Vlastní volejbalový turnaj tentokrát probíhal o víkendu 4.10.–5.10 2008, ale většina přespolních účastníků se pochopitelně začala sjízdět do Mnichova již v páteční předvečer. Ubytování pro ně jsme opět zajistili v tělocvičně spřátelené sportovní jednoty MTSV Schwabing. 
V sobotu v devět hodin ráno přivítala slavnostně vyzdobená sportovní hala „Profesního vzdělávacího střediska“ všechny hráče i hosty a po slavnostním nástupu a zahajovacích proslovech zástupce Generálního konzulátu ČR v Mnichově a našeho sokolského starosty a požehnání od našeho faráře se začalo bez dlouhých průtahů hrát, 
protože herní plán prvního dne turnaje, kdy je všech 18 družstev rozděleno do tří základních skupin s dvousetovým herním systémem „každý s každým“, je vždy časově hodně náročný. Herní rozpisy jsme vyvěsili na stěně tělocvičny, takže hráči i příslušní rozhodčí z jednotlivých výprav měli přehled kdy, kde a proti komu mají nastoupit, a tamtéž mohli i průběžně sledovat výsledky zápasů všech týmů. Přesto se časový harmonogram bohužel dostával do stále většího skluzu a poslední zápasy se hrály až velmi pozdě večer. Tím se také stalo, že jsme znali konečné pořadí družstev v každé skupině, na jehož základě se všechna družstva přerozdělovala do šesti finálových skupin, až nedlouho před sobotní půlnocí. 
Ale i tento logistický oříšek jsme pomocí počítačové techniky a internetu zvládli, a tak v neděli ráno již visel na stěně haly čerstvě vytištěný rozpis finálové části turnaje, v níž se mezi sebou utkaly trojice mužstev ze stejných příček základní části. Tyto „finálové“ zápasy byly většinou velmi vyrovnané, a tak těsné rozhodnutí často padalo až v prodloužení (tj. v třetím, zkráceném setu). Poučeni časovým skluzem z minulého dne jsme v neděli nekompromisně „tlačili“ družstva i rozhodčí k včasnému začátku zápasů, což se nám především díky obětavému nasazení našeho starosty Jendy docela dařilo.
Samozřejmě nejen hrou živ je člověk, a tak jsme se jako organizátoři museli postarat i o to, aby hladoví a žízniví borci měli kde zregenerovat své síly. 
Na tomto místě tedy patří velké poděkování Jarce, Marii, Vaškovi, Alence, Jendovi, Hance a všem ostatním pomocníkům, kteří dole v přízemí „vykouzlili“ lákavý buffet a po oba turnajové dny tu téměř nepřetržitě obsluhovali naše sportovní hosty a nabízeli jim náš tradiční guláš, lahůdkové párky, bavorskou sekanou i něco sladkého na zub. A k tomu samozřejmě velký výběr nápojů.
Kdo tedy nakonec „Sokol Cup München“ vyhrál? V první finálové skupině, ve které se hrálo o zlaté, stříbrné a bronzové umístění v celém turnaji, se pomyslné finále uskutečnilo mezi družstvy „FC Vyprahlo“ a „Sokol Svinov 1“. V napínavém zápase strhli prvenství na svou stranu nakonec nováčci turnaje z „FC Vyprahlo“ a tím se stali i celkovými vítězi čtvrtého ročníku mnichovského turnaje. Na tomto místě bych chtěl nejen poblahopřát vítězům, ale poděkovat i všem hráčům za výborné sportovní výkony, kamarádskou atmosféru a smysl pro „fair play“. Věřím, že i protesty ze strany trenčínské jednoty ohledně praktikovaného půjčování hráčů mezi jednotlivými týmy se nám podařilo uspokojivým způsobem vyřešit a stanou se nám poučením pro příští ročník, abychom jasněji stanovenými pravidly těmto nedorozuměním předešli.
A jak si v turnaji vedla naše sokolská jednota? Nutno říci, že hráčská úroveň turnaje byla natolik vysoká, že naše reprezentační družstvo nemělo v tak silné konkurenci skoro žádnou šanci se prosadit. Proto jsme si hned na začátku dali jako realistický cíl minimálně docílit v každém setu dvouciferný výsledek, což se nám nakonec podařilo a dosaženou desítku bodů jsme vždy nadšenými výkřiky oslavili tak, jako bychom vyhráli celý zápas. Párkrát se nám podařilo „nastřílet“ i přes dvacet bodů, čímž jsme jasně ukázali, že ani výsledek zápasu s námi nemusí být zcela jednoznačný. Myslím si, že jsme si přesto pěkně zahráli, při hře užili spousty legrace a že i přes závěrečné umístění na samém chvostu tabulky jsme měli všichni pocit, že jsme skončili „se štítem“, a nikoliv „na štítě“. 
Při slavnostním vyhlášení výsledků dostalo každé družstvo diplom a praktickou cenu v podobě dárkového balení „oktoberfestového“ piva, vítězové do třetího místa k tomu ještě obdrželi krásný pohár. Ceny předával místostarosta Zdeněk spolu s naší „sokolskou kráskou“ Katkou, které to v „oktoberfestovém“ kroji tak slušelo, že v tu chvíli zřejmě všichni přítomní hráči záviděli šťastnějším vítězům, že se s ní také nemohou pěkně po sokolsku políbit ...
Na závěr bych chtěl poděkovat hlavním organizátorům turnaje, Zdeňkovi a Jirkovi, dále všem našim hráčům, kteří naši jednotu v silné konkurenci čestně reprezentovali, a především pak všem nepostradatelným pomocníkům, bez jejichž přičinění, obětavé práce a vynaloženého času by se „Sokol Cup München 2008“ vůbec nemohl uskutečnit.
Těšíme se tedy příští rok ve stejnou dobu!