Třetí ročník našeho sokolského víceboje v loděnici a vodáckém parku „Regata“ v Oberschleißheimu jsme letos uspořádali po tříleté pauze. V roce 2019 jsme totiž měli plno práce a výdajů s organizací mezinárodního sokolského setkání v Oetzu a rok 2020 byl bohužel téměř celý ve znamení pandemie koronaviru. Pokračující opatření a omezení nás samozřejmě provázela i v roce letošním, ale v létě již naštěstí epidemiologická situace dovolila tuto tradiční akci uspořádat.
A tak se nás v sobotu 17.07.2021 sešlo v loděnici 20 statečných (z toho 2 děti a 2 teenageři). Statečných proto, že se podle předpovědi počasí původně zdálo, že naše závodění tentokrát nepřekazí koronavirus, nýbrž celodenní déšť. Ale nakonec jsme díky vymodlené přímluvě u sv. Petra zažili jen jednu malou přeháňku, kterou jsme bez problémů přečkali pod stříškou loděnice, a opravdu pořádný „slejvák“ naštěstí přišel až po úspěšném zakončení celodenního programu, kdy už jsme všichni seděli v autech na cestě domů. Obloha sice byla celý den zatažená, ale to nám vůbec nevadilo, protože teplota vzduchu byla lehce nad 20 stupňů a někteří optimisté dokonce tvrdili, že na pár sekund trochu problesklo i sluníčko.
Plánovaný program jsme nakonec mohli uskutečnit v plném rozsahu, jen badminton jsme si nechali na podzim do tělocvičny. V souladu s heslem „co je doma, to se počítá“ jsme sportovní den zahájili hned pomyslným „zlatým hřebem“ programu, jímž bezesporu byla projížďka na velké dračí lodi po olympijském kanálu – 2 km tam, 2 km zpět. Kormidla se ujal náš bývalý člen a zkušený instruktor Honza Kroupa, který s myšlenkou Regaty původně přišel a letos kvůli ní přijel až z Prahy, kde nyní žije. Za bubínek opět usedl Tomáš Mrtvý, jenž se udáváním rytmu pádlování a empatickým povzbuzováním k vyššímu výkonu (většinou výkřiky: „Holoto líná!“) osvědčil již v minulých letech. Co se však letos stalo úplnou novinkou, bylo nečekané rozhodnutí Tomáše Hynšta při jednom ponoření svého pádla je věrně následovat a vystoupit za jízdy z lodi. Naštěstí pro nás opustil palubu rychlým a elegantním způsobem bez velkého rozhoupání lodi, takže následný hloubkový test teploty vody nakonec proběhl jen individuálně bez negativních důsledků pro zbytek posádky.
Po návratu z projížďky na dračí lodi jsme si udělali zaslouženou polední přestávku, abychom své organismy posílili na odpolední sportovní klání přinesenými dobrotami, z nichž ty v syrovém stavu jsme chutně dohotovili na místním plynovém grilu. A Tomášem obstarané plzeňské pivo a různé nealkoholické nápoje zase všechno v našich útrobách řádně urovnaly, a proto se mohlo brzy začít s dalšími disciplínami sokolského víceboje.
Pétanque se hrál vyřazovacím způsobem na dva vítězné „sety“, přičemž soupeři prvního kola byli vylosováni vytažením pořadových čísel. Na špičku vyřazovacího „pavouka“ se nakonec překvapivě vypracovaly obě nejmladší účastnice turnaje, Nina a Viky, které ve finále zdolaly Marka Péchy (poznámka autora: „To se jim to vyhrává, když byly na vrhání koulí dvě…!“). V boji o bronz porazil Tomáš Mrtvý Janka Šotíka. Souběžně s pétanque probíhala i druhá soutěž – šipky. Každý měl tři pokusy a do závěrečného hodnocení se počítal jen ten nejlepší z nich. Nutno říci, že u terče nedaly ženy mužům vůbec žádnou šanci a obsadily všechna medailová místa. Nejlepší z mužů, Jano Šotík, skončil až pátý (celou výsledkovou tabulku najdete zde). Když se však autor tohoto článku pídil po receptu na takový úspěch, dopátral se zajímavého zjištění. Vítězka Andy byla dle vlastních slov ráda, že se alespoň nějak strefila do terče, a šipky prý rychle odházela, aby už to měla za sebou. Stříbrnou Majku jsme museli dlouho přemlouvat, aby se soutěže vůbec zúčastnila. Třetí Gabika a čtvrtá Anka sice projevily více sportovní soutěživosti, ale tolik jako muži se určitě snažit nemusely. Takže, pánové, příště nemířit, složitě netaktizovat s dvojáky a trojáky a prostě to hodit!
Na závěr vydařeného sportovního dne si mohli zájemci pod vedením instruktora Honzy Kroupy vyzkoušet obávanou závodní kánoi C-1. Nejvíce jsme obdivovali statečnost čtrnáctiletého Patrika, kterému se nakonec podařilo překonat na tomto velmi vratkém plavidle více než jeden metr, jenž dal náš zkušený instruktor jako limit své sázky o basu piv. Na svou alkoholickou výhru si však Patrik bude muset počkat až do své zletilosti. Ale velkého uznání za svou nebojácnost, houževnatost a šikovnost se mu samozřejmě dostalo hned. Na závěr nám ještě Honza předvedl na kajaku několik pěkných eskymáckých obratů.
Děkujeme všem organizátorům i účastníkům, že se tato sokolská akce nakonec velmi dobře vydařila, a všichni se těšíme na její další ročník.
(Jaroslav Verner)
