Jubilejní 30. ročník mezinárodního volejbalového turnaje ve švýcarském Luzernu se měl konat již v roce 2020, ale kvůli pandemii koronaviru byl přeložen na letošní rok.
Sokolové z Mnichova se tohoto turnaje nezúčastňují každý rok, naposledy jsme se do Luzernu vypravili v roce 2017, ale letos nám bylo jasné, že do Luzernu mnichovská výprava pojede. Nejen kvůli sportovní reprezentaci naší sokolské jednoty po čtyřleté pauze a nejen kvůli letošnímu jubileu, ale především proto, že jsme se těšili na známé sokolské tváře a na četná přátelská setkání po roce a půl nucené covidové izolace. Pořádající sokolská jednota z Luzernu se ujala organizace na jedničku a její členové neskrývali radost z toho, že jsme všichni i přes různé překážky přijeli a že se jubilejní ročník turnaje může nakonec konat. A nadšeni ze setkání po tak dlouhé době jsme byli opravdu všichni. My z Mnichova jsme se obzvláště těšili z přítomnosti „Burčáků“ ze Zábřehu, s nimiž nás spojuje dlouholeté přátelství a mnoho společných akcí. Při této příležitosti jsme konečně mohli předat Petru Hoškovi krásnou fotoknihu jako dodatečný dárek naší jednoty k jeho loňským šedesátinám. Měl z ní ohromnou radost.
Naše mnichovské volejbalové družstvo nebylo početné. Velitelem výpravy byl náčelník Marek, dalším týmovým hráčem byl Jarda a jako třetí muž posílil mnichovské družstvo náš bývalý člen Honza, který do Luzernu přijel z Prahy, kde nyní žije. Honza navíc převzal i odpovědnou funkci rozhodčího (kterého muselo každé mužstvo postavit), přičemž otáčením čísel mu sekundovala nehrající členka výpravy Andy. S ženskou částí mnichovského „mixu“ to bylo vůbec složitější, protože naše silná „želízka v ohni“ – náčelnice Martina s dcerou Aničkou nakonec jet nemohly, ale naštěstí nová Markova přítelkyně Gábika volejbal hraje, a dokonce dobře, takže čtyřčlenný základ týmu jsme měli a dvě děvčata jsme si vždy půjčili od našich sokolských přátel ze Zábřehu, kteří jich měli ve výpravě naštěstí dostatek. Tím však vznikla v závěru turnaje kuriozní situace, kdy v „bramborovém finále“ o poslední místo proti sobě nastoupily v „sestrovražedném“ boji dvě hráčky ze Zábřehu ve žlutých mnichovských dresech proti svým sokolským sestrám (a bratrům) v dresech červených. V tomto napínavém finále, které bohužel nějak uniklo větší pozornosti organizátorů i ostatních účastníků, naše mnichovské družstvo, i přes určité zaváhání ve druhém setu, kdy několikrát za sebou zabodovalo, nakonec nezklamalo a obhájilo své poslední místo z turnaje z roku 2017. Ale diplom jsme přesto dostali a to 12. místo (stejně jako před 4 roky) se na něm nevyjímá vůbec špatně – inu, posuďte sami. A pokud by vás zajímalo závěrečné pořadí všech družstev, podívejte se na ně zde.
Nadýcháni sportovním a nádherně přátelským ovzduším jsme se utvrdili v našem záměru uspořádat příští rok mezinárodní volejbalový turnaj zase u nás doma – ať tedy žije Sokol Cup München 2022!
Neopakovatelnou atmosféru volejbalového turnaje v Luzernu dokládají nejen fotografie na webových stránkách pořadatelů, ale i momentky z našeho fotoaparátu.
(Jaroslav Verner)