Prodloužený svatodušní víkend, kdy se tradičně koná sokolské setkání v tyrolském Oetzu, letos připadl na 27. – 29. května. Letošní, již 48. setkání pořádala Sokolská župa Švýcarská. Neměla vůbec lehký úkol, protože po loňském přesunu srazu z Piburgu dolů na louku blízko fotbalového hřiště musela letos kvůli nebezpečí pádu kamení hledat společně s obcí Oetz nové řešení. Naštěstí se místo konání srazu nakonec muselo posunout jen pár desítek metrů a ke sportovním soutěžím jsme směli využívat travnaté tréninkové plochy místního fotbalového klubu. Což mělo i tu výhodu, že se tam mohla postavit hned dvě volejbalová hřiště, a navíc s tak rovným povrchem, který jsme v Oetzu dosud nezažili.
Na volejbalový turnaj se celkem přihlásilo 8 týmů, které byly rozděleny do dvou skupin. Zápasy obou skupin probíhaly systémem každý s každým (na dva sety) paralelně na obou hřištích. Naše mnichovské družstvo (posílené o jeden hráčský pár z Prahy – Karlína) se v základní skupině utkalo se sokoly z Vídně, Zábřehu a Prahy. Nakonec jsme se ve skupině umístili třetí, ale bojovali jsme statečně a asi největším úspěchem byl jeden vyhraný set právě proti Vídni. V nedělních vyřazovacích bojích jsme nejdříve porazili poslední tým z první skupiny (Sokol Zürich), ale v závěrečném utkání o 5. a 6. místo jsme jen o pár míčů podlehli Sokolu Luzern. Z diplomu jsme přesto měli velkou radost. Volejbalový turnaj nakonec vyhráli borci ze Sokola Jinonice.
V soutěžích dospělých jsme bodovali už jen díky Petru Švarcovi a jeho třetímu místu v soutěži všestrannosti (přestože se Standu Hluchníka při přespolním běhu snažila jeho dcerka Lenka do cíle vehementně dotlačit), ale nakonec čest mnichovské jednoty naštěstí zachránily děti Ivanky a Standy – jak starší Lenka, tak mladší Leo si při vyhlašování vítězů hrdě přiběhli hned pro několik medailí. Kromě volejbalového turnaje, přespolního běhu a řady soutěží pro děti i dospělé se zcela novou disciplínou stalo vytváření skupinového živého obrazu se sokolskou tématikou. Oba večery se rozhořel táborový oheň, při němž se nejen povídalo a zpívalo, ale samozřejmě opékaly i špekáčky a jiné pochutiny. A ve výčtu akcí nemůžeme nezmínit ani každoroční schůzi ZOS v neděli dopoledne.
Pondělní dopoledne patřilo jako vždy sokolské bohoslužbě, kterou opět celebroval P. Slávek, náš český farář z Mnichova. Po mši svaté přišla na pódium sestra Hanka Moučková, starostka ČOS, a spolu s Tomášem Frey-Maternou, starostou ZOS, a naším místostarostou Zdeňkem Hanzlem předala třem sokolům nejvyšší sokolské vyznamenání v podobě zlaté medaile. Nutno říci, že udělení tohoto vysokého ocenění za celoživotní zásluhy pro sokolské hnutí bylo pro oba přítomné laureáty - našeho čestného starostu Jendu Trunčíka a Petra Choura, starostu Sokolské župy Švýcarské - velkým překvapením, protože Zdeňku Hanzlovi, hlavnímu iniciátoru celé akce, se podařilo před nimi všechno dobře utajit. Třetí z oceněných, nám velmi drahý Vláďa Beneš, který dostal zlatou medaili in memoriam, byl v sokolském nebi jistě o všem náležitě informován a měl z toho stejnou radost jako my všichni.
Po tomto slavnostním ceremoniálu zazpíval pěvecký sbor z Prahy několik lidových písní a celý program ve školním sále zakončil starosta Sokolské župy Švýcarské Petr Chour tím, že jako pořadatel letošního ročníku symbolicky předal našemu sokolskému starostovi Tomáši Mrtvému štafetový kolík, protože mnichovská jednota bude hlavním organizátorem tohoto sokolského setkání příští rok. Kvůli dvouletému výpadku v době covidu to sice bude v pořadí teprve 49. uskutečněné setkání, ale poněvadž napřesrok uplyne přesně 50 let od prvního srazu v Oetzu v roce 1974, pojmeme toto setkání jako jubilejní. Vždyť tuto krásnou tradici tehdy založila právě sokolská organizace v Mnichově.
Ale abychom nepředbíhali, k letošnímu srazu se sluší ještě dodat, že byl zakončen jako každý rok krojovaným průvodem se sokolskými prapory k pamětním deskám Dr. Miroslava Tyrše u říčky Ache, kde jsme položili kytice a zazpívali hymnu. Ale ještě předtím, než se pak účastníci rozjeli do svých domovů, nemohli mnichovští sokolové vynechat svůj tradiční společný oběd v restauraci u Heinera. A při dobrém jídle a pití jsme již začali pomalu přemýšlet o tom, jak bychom mohli ten jubilejní sokolský sraz v Oetzu příští rok obohatit.
(Jaroslav Verner)
Fotogalerie:
A ještě odkaz na miliony fotek přímo od pořadatelů.